Lékárníci jsou jako superhrdinové v pláštích a pomáhají nám každý den. Někdy se však setkají s otázkou nebo komentářem, které je doslova posadí na zadek. Neuvěříte, co z nás, pacientů, někdy vypadne. To projímadlo mi způsobilo průjem! Nemáte tu pilulku v zelené barvě?

Naštěstí jsou lékárníci vybaveni neuvěřitelnou trpělivostí a vědí, že s každou otázkou, kterou jim pokládáme, se učí něco nového. Navíc se někdy i dobře pobaví. A nyní dávají i nám, čtenářům, šanci se zasmát a dozvědět se něco, co jsme o lécích, lékárnách a lékárnících nevěděli.

Kniha byla nominována na cenu Magnesia Litera 2021 za prózu.

(…) posměšný škleb, kterým to celé drží pohromadě, má intenzitu šklebu Haškova, Klímova, Hrabalova. (…) je to román, který tu už dlouhá léta nebyl - provokativní, přešvihnutý, vyšinutý, ulítlý za mez toho, co je patřičné (…).

Petr A. Bílek (Aktualne.cz)

Merta vytváří deziluzivní persifláž s příchutí zoufalství, smutnou grotesku, na niž se nedá dívat, i když místy se lze královsky bavit. Filmový vliv je nepopiratelný, rozpoznáváme tu filmové techniky, záběry, střihy, detail a polodetail. Velkým tématem se tu stává nebezpečná intelektuální vyprázdněnost doby, napěchované prázdnotou.

Jiří Zizler (Souvislosti.cz)

Bob Dylan, Johnny Cash, Chuck Berry, Elvis Presley, Leonard Cohen, Beatles, Aretha Franklinová, Nina Simone, Bob Marley, Bruce Springsteen, Tom Waits, Neil Young… Písně, alba, muzikanti a příběhy, které se navzájem proplétají a bez nichž by populární hudba zněla úplně jinak.

Blues je strom, ze kterýho všichni visíme je summa pětadvaceti let, během nichž Michal Bystrov psal o hudbě pro přední české noviny a časopisy. Ne jako encyklopedista, ale jako muzikant, textař, básník, sběratel nahrávek a především posluchač.

Je to kniha o tom, odkud hudba přichází, kudy putuje a co po sobě zanechává. O blues, folku, rock'n'rollu, soulu, country i popu. O těch, kteří poslouchali své předchůdce - a sami se stali inspirací pro další.

Zpětně lze říci, že pro oba autory měly tyto dvě knihy mnohem větší důležitost, než si zprvu mysleli: Václav Havel na začátku spolupráce na Dálkovém výslechu věřil, že někdy v budoucnu napíše paměti a samozřejmě netušil, že v prosinci 1989 sehraje u veřejnosti klíčovou roli před jeho zvolením do prezidentského úřadu. Dálkový výslech je dodnes jeho nejcitovanější a nejpřekládanější knihou. Podobně byl Dálkový výslech důležitý pro Karla Hvížďalu po jeho návratu z německého exilu: pomohl mu snáze se začlenit do české společnosti.

Prosím stručně je kniha, která vznikala už za zcela odlišných podmínek, v době kdy Václav Havel již nebyl prezidentem. Podnět k ní dal on sám, jak z korespondence vyplývá.

„Řadu let jsem žila se skrytým narcistou. Mít fungující a naplňující vztah s takovým člověkem je ale nemožné. Psychické týrání přišlo plíživě, ale bylo neúnosné, nefyzická agresivita narůstala. Rozhodla jsem se odejít, když ,Onar' začal proti mně používat a manipulovat naše děti, bez ohledu na to, co jim tím způsobí. Peripetie soudních řízení a trestních oznámení trvaly několik let. Jak prokázat násilí psychického rázu? To pravé peklo mělo teprve začít…

Mezitím už měl Onar další partnerku Janu a s ní další dítě. Vše se opakovalo jako přes kopírák. I ona byla nucena z toxického vztahu utéct a také jejich syn se ocitl v soukolí institucí, OSPODů a soudů… Stejný scénář a stejná bezmoc při prokazování domácího násilí, při snaze domluvit se na čemkoli. Nejhorší ze všeho je přihlížet tomu, že naše děti si do svých životů nesou obrovská traumata… “

autorka

„Nezapomínejte, že historie je varováním. Na prvním místě: Ptejte se skutečně důkladně a na správných místech, jak dopadly partnerky vašeho úžasného ctitele! A nic nedejte na to, že to byly všechny mrchy, které chudáka chtěly oškubat, zneužít, zostudit a vůbec poškodit. Jinak totiž můžete být další na řadě!“

z recenze psychiatra MUDr. Radkina Honzáka

„Řadu let jsem žila se skrytým narcistou. Mít fungující a naplňující vztah s takovým člověkem je ale nemožné. Psychické týrání přišlo plíživě, ale bylo neúnosné, nefyzická agresivita narůstala. Rozhodla jsem se odejít, když ,Onar' začal proti mně používat a manipulovat naše děti, bez ohledu na to, co jim tím způsobí. Peripetie soudních řízení a trestních oznámení trvaly několik let. Jak prokázat násilí psychického rázu? To pravé peklo mělo teprve začít…

Mezitím už měl Onar další partnerku Janu a s ní další dítě. Vše se opakovalo jako přes kopírák. I ona byla nucena z toxického vztahu utéct a také jejich syn se ocitl v soukolí institucí, OSPODů a soudů… Stejný scénář a stejná bezmoc při prokazování domácího násilí, při snaze domluvit se na čemkoli. Nejhorší ze všeho je přihlížet tomu, že naše děti si do svých životů nesou obrovská traumata… “

autorka

„Nezapomínejte, že historie je varováním. Na prvním místě: Ptejte se skutečně důkladně a na správných místech, jak dopadly partnerky vašeho úžasného ctitele! A nic nedejte na to, že to byly všechny mrchy, které chudáka chtěly oškubat, zneužít, zostudit a vůbec poškodit. Jinak totiž můžete být další na řadě!“

z recenze psychiatra MUDr. Radkina Honzáka